Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me
brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a
potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na
srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi
ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v
polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě
bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem,
že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a
mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a
konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o
kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš
nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš
z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že
zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit
kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si
ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se
nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou
bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí
vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost
– podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a
zaujímáš „pozici“.....Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který
je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají
vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit
prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti
klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se
nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis
ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal
zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku
toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou
pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku,
kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby
sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak
ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na
dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád
ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš
ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do
loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo
hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak
, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se
štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s
těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla
čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém
nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky,
ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak
ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny
bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí.....
Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu
spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku,
na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě
spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ.
Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi
vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš
z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický
senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do
papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se
zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě
jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě
přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty,
tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si
ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a
vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na
tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál
jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale
nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do
„hajzlu!“.

Vložil(a) ivana p. (iivvkkaa) ID 111055 | zobraziť ďalšie vtipy

<< Telefon do školy | ženy a WC | Ochranářský >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTIPY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELIA

	Zuzana K. (zuzi71) ID 12145 (8.8.2012, 15:38)
	take realisticke
	ODPOVEDAŤ

	Miriama L. (miracko) ID 11257, mimibazar.sk/miracko (7.8.2012, 9:43)
	Toto sme už kedysi čítali s kolegyňou v robote a váľali sme sa smiechom a keď ešte ona opísala ako chodí na WC vo vlaku - to by bol ďalší takýto príbeh
	ODPOVEDAŤ

	Taja H. (Amel) ID 124598, mimibazar.sk/amel (3.8.2012, 13:16)

	ODPOVEDAŤ

Anna J. (viva041) ID 34768 (2.8.2012, 21:57)

až na tú šupu do hlavy ( tu som nezazila) to bola aj moja spomienka, ked sme mali v Košiciach Vianočné trhy, a ešte som mala na sebe dlhý kabát, premrznuté nohy a ruky