> >> > Queensland, Australie.
> >> >
> >> > 26 leta matka uprene hledela na sveho sestileteho synka, který
> umiral
> >> > na smrtelnou leukemii.
> >> > Jeji srdce bylo plne smutku a zoufalstvi, ale presto uvnitř citila
> >> > silne
> >> > odhodlani, jako kazdy rodic. Prala si, aby jeji syn vyrostl a
> splnily
> >> > se
> >> > mu jeho sny... Nyni to jiz ale nebylo mozne. Leukemie to rozhodla za
>
> >> > ni.
> >> > Avsak ona si presto prala, aby se jejimu synovi jeho sny splnili.
> >> > Vzala jej za ruku a zeptala se,
> >> >
> >> > "Bene, premyslel jsi nekdy, cim bys chtel byt az jednou vyrostes?
> >> > Mel jsi nekdy nejaky sen a prani co bys chtel v zivote delat?"
> >> > "Mami, vzdycky jsem si pral byt pozarnikem az vyrostu."
> >> > Mama se na nej usmala a rekla, "Uvidime, jestli se nam podari ti
> tvuj
> > sen
> >> > splnit."
> >> > Pozdeji ten den, zasla do mistni pozarni stanice v Brisbane, kde
> >> > potkala
> >> > Pozarnika Boba, ktery mel srdce velke jako samotny Queensland.
> >> > Vysvetlila mu posledni prani jejiho syna a poprosila, zda by bylo
> >> > mozne,
> >> > svezt 6 leteho synka v pozarnim aute kolem ulice.
> >> > Pozarnik Bob rekl, "My muzeme udelat daleko vice. Jestli bude Vas
> >> > syn pripraven ve stredu rano v 7 hodin, jmenujeme ho cestnym
> >> > pozarnikem
> >> > celeho dne.
> >> > Zustane s nami na zakladne, bude s nami jist, jezdit na vsechny
> >> > vyjezdy,
> > v
> >> > plne parade!
> >> > A když nam date jeho velikosti, nechame mu vyrobit opravdovou
> uniformu,
> >> > pravy požárnicky klobouk, ne hracku - pravy, se znakem Queeslandske
> >> > zachrane a pozarni stanice, zluty gumovy kabat, stejny, jako nosime
> my,
> > a
> >> > gumove boty. Vyrabi se primo tady v Brisbane, takze to bude vse
> rychle
> >> > hotove."
> >> > O tri dny pozdeji, pozarnik Bob vyzvednul Bena, oblekl ho do jeho
> >> > pozarni uniformy a doprovodil jej z nemocnicniho luzka k cekajícímu
> >> > pozarnímu specialu.
> >> > Ben si musel sednout na zadni sedadlo a pomoci ridit ho zpet na
> >> > stanici.
> >> > Byl v sedmem nebi.
> >> > Ten den byly v Brisbane tri pozarni poplachy. Ben se ucastnil vsech
> >> > tri zasahu a ridil tri ruzne pozarni auta. Mimo jine ho i nataceli
> na
> >> > filmovy zaznam pro mistni zpravodajsky kanal.
> >> > Splneny sen a veskera laska a ohromna pozornost, ktera mu byla
> >> > venovana,
> >> > zapusobili na Bena tak hluboce, ze zil jeste dalsi tri mesice. Dele
> nez
> >> > všichni dokotori povazovali za mozne. Jednou v noci jeho vitalni
> funkce
> >> > zacaly dramaticky klesat. Vrchni sestra, ktera verila v princip
> > hospice -
> >> > domova - kdy by nikdo nemel umirat sam a
> >> > opusteny, zacala volat rodinne prislusniky do nemocnice. Najednou si
>
> >> > vzpomena take na den, ktery Ben stravil jako clen pozarniho sboru a
> >> > zavolala i na pozarni stanici. Pozadala, zda by bylo mozne, aby se
> >> > jeden
> > z
> >> > pozarniku dostavil v uniforme do nemocnice k Benovi a stat u nej
> jako
> >> > cestna straz v
> >> > jeho poslední chvili.
> >> > Slouzici dustojnik opovedel: "My muzeme udelat daleko vice! Budeme
> tam
> > do
> >> > 5 minut! Mame jen malou prosbu. Az uslysite houkat pozarni sireny a
> >> svetla,
> >> > muzete prosim oznamit v radiu, ze se nejedna o zadny pozar? Ze to
> jen
> >> > Hasicsky
> >> > zachranny sbor prijizdi naposled vzdat cest jednomu z jeho
> nejlepších
> >> > clenu.
> >> > A muzete prosim nechat otevrene okno do jeho pokoje?"
> >> > O 5 minut pozdeji za zvuku siren a svetel dorazilo pozarni auto a
> > vysunulo
> >> > zebrik do otevreneho okna Benova pokoje ve 3 patre. 16 pozarniku v
> plne
> >> > vyzbroji vstoupilo dovnitr. S dovolenim jeho mamy ho objali, drzeli
> ho
> >> > a
> >> > rekli mu, jak moc ho mají radi. Ben vzhledl na velitele a s
> poslednim
> >> > dechem na rtech se zeptal,
> >> > "Veliteli, je ze me uz skutecne pozarnik?"
> >> > "Ano, Bene, jsi velkym pozarnikem a Nejvyssi velitel, drzi tvou
> ruku,"
> >> > řekl dustojnik.
> >> > S temito slovy se Ben usmal a rekl, "Ja vim, drzel me za ruku cely
> den
> >> > a
> >> > andele mi zpivali."
> >> > A naposled zavrel sve oci.

<< Tak tomu sa hovorí smola. | Pravdivý príbeh ----Nie vtipný. | KaraSutra :):):) >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTIPY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELIA

	Gabi V. (strapusik) ID 15125 (29.1.2008, 11:20)

	ODPOVEDAŤ

	Ludmila L. (komper) ID 21434 (26.1.2008, 11:47)
	hrozne smutne
	ODPOVEDAŤ

	Slavka R. (slavkaR) ID 14214 (12.10.2007, 9:11)
	Ja som teraz plná hormonov, tak som začala so slzičkami na začiatku a prepracovala som sa k a nie a nie skončiť.
	ODPOVEDAŤ

	erika c. (erosinka) ID 19925 (11.10.2007, 9:28)

	ODPOVEDAŤ

	Hana S. (corinne22) ID 2822, mimibazar.sk/corinne22 (11.10.2007, 6:42)

	ODPOVEDAŤ

Petra K. (kkitty) ID 5951, mimibazar.sk/kkitty (11.10.2007, 1:12)

ja takéto veci nechcem radšej ani čítať :'(

Na svete je veľa zlého :'(

ODPOVEDAŤ

	Magdaléna H. (hrmka) ID 421 (10.10.2007, 20:24)
	Podľa mňa nie smutné, ale vo svojej podstate nádherné. Aj keď aj mne vybehli slzičky.
	ODPOVEDAŤ

Andrea Š. (ajkagajka) ID 1976, mimibazar.sk/ajkagajka (10.10.2007, 20:13)

ODPOVEDAŤ

Patrícia M. (nikola93) ID 6741, mimibazar.sk/nikola93 (8.10.2007, 20:08)

smutné,chudáčik

ODPOVEDAŤ

	Milada P. (miklíček) ID 23890 (8.10.2007, 19:46)
	božínku nedopust tolik bolesti žádné mamice
	ODPOVEDAŤ

	Zuzana S. (kaji) ID 7262 (8.10.2007, 19:26)
	veľmi smutný príbeh až som sa totálne
	ODPOVEDAŤ

	Lenka Š. (termixova) ID 10598, mimibazar.sk/termixova (8.10.2007, 19:00)
	NIKDY, ALE NIKDY !!!!!!!!!!! TOTO NECHCEM, ZAZIT !!!!!!!!!!!! Krasny, dojimavy pribeh tak sa len vsetky modlime, aby sa boli nase deti zdravucke
	ODPOVEDAŤ

	Silvia A. (chelsy) ID 8751, mimibazar.sk/chelsy (8.10.2007, 18:57)

	ODPOVEDAŤ

	Sona D. (dasona) ID 22802 (8.10.2007, 17:59)
	Sedim na posteli a revem. Je to pekný príbeh.
	ODPOVEDAŤ

	Denisa V. (deni1982) ID 18517 (8.10.2007, 13:23)
	je to velmi smutny pribeh,ale krásny
	ODPOVEDAŤ

	Majka S. (skyvka) ID 4227, mimibazar.sk/skyvka (8.10.2007, 12:57)
	Ja taketo pribehy pozeram u nas vzdy pred vianocami , kedy jedna nadacia plni, presne taketo sny onkologickym pacientom. Len keby takych nadacii bola viac a deticiek menej
	ODPOVEDAŤ