Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě.Najednou se vnuk zeptá babičky:
"Babi, kolik je ti vlastně let?" Babička odpovídá:
"Nech mě chvíli přemýšlet... Narodila jsem se před televizí,kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditníkarty, laserové paprsky.... Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky, oblečení se prostěvypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci,neexistovala trysková letadla. Vdala jsem se za tvého dědečka a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Muži nenosili náušnice. Narodila jsem se před počítači, paralelním studiema skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 18 let, oslovovala jsem každého muže ´Pane´a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud vokamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži nám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů. Dívky znamenaly pro svou rodinu čest. Náš život se řídil střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás rozlišovat dobré a špatné.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli. Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny. Made in Korea či Vyrobeno v Číně nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o Pizza, McDonaldu nebo o instantní kávě. V obchodě bylo možné koupit něco za 25 až 50 haléřů. Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 70 haléřů. V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let."

"Ach, babi... více než 200!" odpověděl vnuk.

"Ne, miláčku, pouze šedesát!"

Vložil(a) Zuzana A. (adamatosimi) ID 97178 | zobraziť ďalšie vtipy

<< Alkohol sa nemá miešať | *** | S kým bankuješ???? >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTIPY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELIA