„Já si pamatuju, že mamka vždycky pár těch usušených šípků nechala povařit ve vodě v takovém jednom (na to vyčleněném (smich)) kastrůlku, potom tam ty šípky nechala ležet na dně a ty tam zůstaly, dokud se ten čaj nevypil. Což bylo někdy ještě ten den, někdy až další, pak měl ten čaj asi i sytější…“