„Já jsem byla na střední na zabití. Budík jsem slyšela, ale z postele nevylezla. Denně mi volal kamarád, který dojížděl mimo město a už byl u budky na nádraží. Byl hrozně pozitivní, milej a vymýšlel co navečer nebo večer podnikneme. No pak jsem se vykopala, dobíhala autobus, přišla do školy se…“