„Děkuji moc, oddychla jsem si, vlastně až teď, ta únava z toho stresu dorazila nějak později, mě to strašně sejmulo. Ty jo, na tři týdny, to už skoro nikdo nedělá, bývalo to normální. To člověk skoro i zapomene, že má nějaké rodiče, tam někde daleko, to se ještě psaly hodně dopisy kamarádkám.... Já…“