„já jsem si vždy řekla budoucí čas v 1. osobě (já něco udělám zítra): Já BUDU zítra psát ale Já zítra napíšu Takže PSÁT je nedokonavý (stejně tak budu létat, budu běhat). A NAPSAT je dokonavý (stejně tak zaštěkám, příjdu). A když už by pochopila ten rozdíl pomocí…“