„Jejda, dobrodinec u nás na patře je už ubytovává několik let, co zemřela jeho matka. Neustále z bytu vylézá někdo jiný. Ale dávají si pozor, aby nevylezli když jsme na chodbě. Takže je vidím buď kukátkem , nebo když přijedou výtahem a já jsem na chodbě. Buď nemám paměť na obličeje, nebo se tam tak…“